mežkungs

mežkùngs od. meža kùngs,

1) der Förster;

2) meža kungs, (scherzhaft) der Wolf
U.

Avots: ME II, 610


mežkungs

mežkùngs,

1): auch BW. 30566, mežakungs BW. piel. 2 30566, 1.

Avots: EH I, 804