prapēt

prapêt Wid.,

1) (zu)pfropfen;

2) pfropfen, okalieren.

Avots: ME III, 377


prapēt

prapêt,

2): auch Frauenb.Subst. prapȩ̂tãjs, der Pfropfende:
mani iesaukāja par ābeļu prapȩ̄tāju BW. 35017 var.

Avots: EH II, 312