rūdināt
II rūdinât, tr.,
1) rûdinât Jürg., (Eisen) härten, glühend machen
U.; brennen Bergm. n. U.;
2) nachjagen
(vgl. rūdît
3) U.
Avots: ME III, 567
1) rûdinât Jürg., (Eisen) härten, glühend machen
U.; brennen Bergm. n. U.;
2) nachjagen
(vgl. rūdît
3) U.
Avots: ME III, 567