vēkšt

vēkšt, s. vēkšêt.

Avots: ME IV, 555


vēkšt

vēkšt: auch Mērdzine, (mit è 2 ) Auleja, (mit ê 2 ) Grob., OB., Perkunen, Rutzau. Zur Etymologie s. FBR. XIX, 198.

Avots: EH II, 775