ķēkata

ķẽ̦kata, ķē̦kats, s. ķe̦kata; [ķẽ̦katuôtiês MSil. "sich zu einer ķẽ̦kata II ansammeln"].

Avots: ME II, 373


ķēkata

II ķẽ̦kata,

2) und

3): auch BW. 33412, 3; 33460 var.

Avots: EH I, 698